Ve středu 20. března 2013 Klub moravských skladatelů (KMS) připravil Brňanům další nevšední kulturní zážitek – recitál rakouského klavíristy Eduarda Lannera (Graz). Klub moravských skladatelů dlouhodobě udržuje tradici výměnných koncertů z tvorby moravských, německých a rakouských skladatelů a interpretů, kterou zahájil již v 90. letech minulého století společně se Spolkem pro novou hudbu Brno v rámci tehdejšího projektu Setkávání evropské hudby.
Lannerův recitál se uskutečnil v Sále Josefa Dobrovského v Konventu Milosrdných bratří – i tím navázal na sérii významnějších koncertů, které KMS pořádá v této reprezentativní koncertní síni.
Program koncertu byl dramaturgicky vyvážen, obsahoval zajímavou konfrontaci soudobé hudební tvorby nejen z hlediska hudebně-geografického (konkrétní zastoupení skladatelů brněnských a štýrských), ale též hudebně-historického (díla starší a mladší). Štýrští skladatelé byli zastoupeni šesti autory (G. Noack, F. Zebinger, G. Präsent, V. Fortin, I. Eröd a G. Arányi-Aschner), brněnští třemi (R. Ištvan, J. Matys a P. Fiala).
Při poslechu jednotlivých skladeb zajímavě vystupoval rozdíl mezi skladateli generace starší, střední a mladší, a to jak v uplatněné technice kompozice, tak ve výběru tématu, celkové koncepci díla. Zatímco maďarsko-rakouští skladatelé Georg Arányi-Aschner (*1923) a Iván Eröd (*1936) z řad starší generace ve svých dílech variačního typu tematicky vyjádřili svůj obdiv skladatelům Josefu Haydnovi a Johannesu Brahmsovi, brněnští skladatelé Jiří Matys (*1927) a Petr Fiala (*1943) prezentovali díla formou i obsahem kontrastní, s lyrickým vyzněním (Matys: Přátelské skici, 1998) nebo quasi jazzovým názvukem s využitím rondové formy (Fiala: Tři ronda pro klavír, 1977). Lyrické momenty střídané s dramatickými pasážemi měla též kompozice permutačního charakteru Radomíra Ištvana (*1959) Pro Jarmilu (2009). Třívětá skladba Sein (2006) Franze Zebingera (*1946) byla koncipována jako skladatelova autobiografická ontologie, která dává nahlédnout do psychiky jeho osobnosti v minulosti, přítomnosti i nejisté budoucnosti.
Technicky náročné, apokalyptické Allegro apocalissico (2010) štýrského skladatele Viktora Fortina (*1936) a Bagatelle (2011, dedikována právě E. Lannerovi) Gerharda Präsenta (*1957) byly nejmladšími zde prezentovanými díly. Variační techniku zpracování využil ve své skladbě 10 Miniaturen für Klavier také Gerd Noack (*1969), který byl nejmladším z uváděných skladatelů.
Eduard Lanner na svém recitálu předvedl suverénní výkon, s patřičným výrazem, bravurou a lehkostí sobě vlastní interpretoval technicky obtížné skladby.
Eduard Lanner studoval hru na klavír u Paula Badura-Skody ve Vídni a u Rolf-Dieter Arense ve Výmaru. Pravidelně vystupuje jako sólista i komorní hráč v různých evropských zemích, v posledních letech několikrát koncertoval v Číně. Vedle interpretace soudobé hudby je předmětem jeho zájmu také dílo Mozarta, Brahmse a Liszta. Na svém kontě má více rozhlasových a televizní nahrávek, několik profilových CD. Pedagogicky působí na Konzervatoři v Grazu.
Marek Sedláček