Kde jinde by měl zaznít v Roce české hudby hlas těchto tradičních brněnských institucí než na komorním koncertu? Stalo se tak večer 23. září v sále Konzervatoře díky především obětavému organizátorovi, předsedovi KMS profesoru Milanu Bialasovi za finanční pomoci Nadace Leoše Janáčka, Nadace Český hudební fond a Nadace Partnerství OSA. Lze říci úvodem, že úspěch koncertu byl mimořádný. Po úvodním slovu prof. Bialase se v první části koncertu vystřídaly ve skvělé interpretaci skladby bývalých učitelů konzervatoře, včetně skladeb jejího zakladatele Leoše Janáčka (1919), současně prvního předsedy Klubu moravských skladatelů (1922). Málokdo z nejmladších posluchačů v sále, současných žáků Konzervatoře, si možná dovedl představit skladatele, jimž se tento večer interpreti poklonili. Nejstarší publikum však mělo ještě v živé paměti Zdeňka Blažka, Zbyňka Mrkose i Viléma Petrželku. Všichni spolupracovali se sbormistrem Brněnského dětského sboru Franitiškem Lýskem, psali pro jeho sbor, a tak se i mně poštěstilo poznat je osobně. Zdeněk Blažek vystudoval skladbu u Viléma Petrželky, absolvoval obor hudební věda na Masarykově univerzitě s disertací pod vedením legendárního Vladimíra Helferta, řadu let na konzeřrvatoři působil a školu i řídil. Zabýval se tvorbou i písňovou a sborovou a hudební teorií. Jeho učitel Vilém Petrželka si osvojil základy skladatelské činnosti u Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka a stal se učitelem klavíru, harmonie a kontrapunktu na hudební škole Besedy brněnské a po vzniku konzervatoře v Brně na ní více než třicet let učil skladbě (mj. také Vítězslavu Kaprálovou, Jana Nováka, Josefa Berga, Gustava Křivinku) a po vzniku JAMU byl na akademii jmenován profesorem. Zbyněk Mrkos byl s konzervatoří spjat téměř třicet let jakou učitel hudební teorie, intonace a dirigování. Dirigentsky působil také ve Státní filharmonii Brno a proslul jako sbormistr a umělecký vedoucí Vachova sbrou moravských učitelek. Externě vyučoval řízení sboru na JAMU, soustředil se na vokální a vokálně instrumentální tvorbu, byl autorem melodramů a scénické hudby. Na univerzitě Karlově studium hudební vědy zakončil doktorátem. Intermezza pro klavír, op. 26 Zdeňka Blažka zahrál bravurně Milan Bialas. Petrželkovy Dvě skladby pro ivolu a klavír Jan Řezníček (viola) a Libuše Pančochová (klavír). Oživením byl melodram Svatá noc Zbyňka Mrkose 9recitovala Lubomíra Sonková, na klavír doprovázela Pavla Reiffersová). Vyvrcholením první části koncertu byla fascinující Sonáta pro housle a klavír Leoše Janáčka (Štěpán Graffe – housle a Renata Bialasová – klavír). Po přestávce upoutala posluchače interpretace 3. smyčcového kvartetu, op. 15 Pavla Haase v provedení Janáčkova kvarteta (M. Vacek, V. Zavadilík, J. Řezníček, B. Vybíral). Autor skladby na brněnské konzervatoři vystudoval, působil jako korepetitor v divadle a věnoval se pedagogické a skladatelské činnosti, především písňové a komorní tvorbě. Nepodařilo se mu emigrovat jako jeho bratrovi, herci Hugo Haasovi, v roce 1939 mu byla Němci dokonce zakázána činnost v Klubu moravských skladatelů a r. 1944 skonal v Terezíně. Publikum náležitě ocenilo interprety obdivným potleskem. I když koncertnímu sálu Konzervatoře dominuje busta jejího zakladatele Leoše Janáčka a jeho proslulý portrét (dílo brněnského Eduarda Miléna), lze jen litovat, že koncertní zážitek nemohlo vyslechnout širší publikum a ve větším sále. Sál Filharmonie Brno by si to zasloužil plně. To by však organizátoři potřebovali větší podporu širších sponzorů, chápajících kvality komorní hudby, i podporu grantu města, s větší vstřícností oceňujících klasickou hudbu brněnských skladatelů právě v Roce české hudby.
Květuše Lepilová